﻿
&names=date,name,shortName|
*,"11. peruť","No. 11 Sqn"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"11. peruť byla založena 28. listopadu 1914 a 14. února 1915 se osamostatnila poté, co získala základ personálu od 7. perutě. Byla první perutí RFC výslovně vybavenou jako stíhací průzkumná jednotka.
Koncem července 1915 byla 11. peruť s letouny Vickers F.B.5 Gunbus nasazena ve Francii a rychle se zapojila do bojů. V listopadu získal podporučík G. S. M. Insall Viktoriin kříž za sestřelení Aviatiku. Poté, co nepřátelský letoun donutil přistát a zničil jej zápalnou pumou, byl jeho vlastní stroj poškozen palbou ze země. Insall nouzově přistál a spolu s pozorovatelem/střelcem opravil únik paliva; následujícího rána odletěli zpět na základnu.
V červnu 1916 jednotka přezbrojila na dvoumístné F.E.2b, které používala k průzkumným misím za německými liniemi až do poloviny roku 1917, kdy obdržela Bristol Fightery. S Bristoly se po zbytek války znovu stala především stíhací jednotkou.
Během války sloužilo u 11. perutě 19 leteckých es. Patřili mezi ně nositel Viktoriina kříže Lionel Rees, Andrew Edward McKeever, budoucí Air Commodore John Stanley Chick, Eugene Coler, Albert Ball, Frederick Libby, Ronald Maudit, John Quested, Herbert Sellars, Donald Beard, Stephen Price, Hugh Hay a Thomas Frederick Stephenson.
Historie po první světové válce
Po skončení války jednotka krátce působila v Německu, v září 1919 se vrátila do Spojeného království a 31. prosince 1919 byla rozpuštěna. Dne 13. ledna 1923 byla v Andoveru obnovena z personálu Air Pilotage School. V listopadu 1928 dostala rozkaz přesunout se do Indie. Do Risalpuru dorazila v lednu 1929 a plnila hlídkové úkoly a úkoly spolupráce s armádou; příležitostně podnikala také trestné nálety proti útočícím kmenům v oblasti Severozápadní hranice.
V červenci 1939, těsně před druhou světovou válkou, začala 11. peruť přezbrojovat na Blenheimy, které byly v srpnu přesunuty do Singapuru. V květnu 1940 se peruť přesunula do Středomoří, kde se účastnila bombardovacích a průzkumných operací. V březnu 1942 zamířila na Dálný východ a podnikala útoky na japonské základny a komunikace, dokud nebyla v srpnu 1943 stažena k přezbrojení na Hurricany. Do boje se vrátila v prosinci 1943 a s Hurricany podporovala 14. armádu. V létě 1945 se kvůli přípravám na plánovanou invazi do Malajska přesunula do jižní Indie a přezbrojila na Spitfiry. Po japonské kapitulaci zůstala v Malajsku jako průzkumná jednotka až do dubna 1946, kdy se přesunula do Japonska jako součást okupačních sil Commonwealthu. Dne 23. února 1948 byla v Miho rozpuštěna.
Dne 15. září 1948 byla 11. peruť obnovena přeznačením 107. perutě a v Německu se stala stíhací-bombardovací jednotkou s Mosquity. V srpnu 1950 začal přechod na Vampiry, které v srpnu 1952 nahradily Venomy. Dne 15. listopadu 1957 byla peruť znovu rozpuštěna.
V lednu 1959 byla znovu aktivována přeznačením 256. perutě. Její noční stíhací Meteory začaly být v listopadu 1959 nahrazovány Javeliny. Dne 12. ledna 1966 byla jednotka opět rozpuštěna.
V dubnu 1967 byla 11. peruť obnovena v Leuchars jako jednotka Lightningů určená k obraně Spojeného království. V roce 1988 krátce přerušila činnost, aby zahájila přezbrojení na Tornada. V říjnu 2005 byla znovu rozpuštěna.
V březnu 2007 byla 11. peruť obnovena v Coningsby jako druhá prvoliniová jednotka RAF s Typhoony. V březnu 2011 byla nasazena v Itálii, odkud pomáhala prosazovat bezletovou zónu nad Libyí zavedenou rezolucí OSN č. 1973."
